Zvon Setkávání - Hojná Voda
Posledním místem, které jsem s děvčaty v Novohradských horách navštívila byl malá obec Hojná Voda, kde mají Zvon Setkávání. O tomto zvonu nám Mirka mnohokrát vyprávěla. Do Hojné Vody jezdí pravidelně na dovolenou a ke Zvonu Setkávání chodí meditovat. Místo je to opravdu moc hezké, ale hojně navštěvované, což mé samotářské duši moc nevyhovuje. I v mrazivém dni, kdy jsme se k němu šly podívat, byl o zvon velký zájem. A tak jsme si zvon jen prohlédly, dotkly se ho, zazvonily na něj palicí, která je u zvonu připravena a pokochaly se krásným výhledem do kraje, který se vám u zvonu naskytne. Dnes tedy vkládám poslední snímky z našeho jednodenního výletu do Novohradských hor. Byl to krásný den.
Informace o Zvonu Setkávání najdete ZDE.

Mějte se krásně a užívejte života...

Poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie – Dobrá Voda
Vracím se k našemu výletu do Novohradských hor, z tohoto výletu mi zbývají ještě dvě zastavení. Jedno z nich je poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Dobré Vodě. Když se dnes vracím k tomuto místu ve vzpomínkách, vybavuji si mrazivý den, který tehdy byl. Dobrou náladu, která mezi námi panovala a příjemné překvapení, jenž na nás u kostela čekalo. Byla jsem připravená, tak jsem zvyklá z návštěv kostelů, že si jej vyfotografuji z venku, a když budeme mít štěstí, nahlédneme přes uzamčené prosklené dveře dovnitř kostela. S větší pravděpodobností jsem očekávala těžké zamknuté dveře s velkou klikou. Jak milé bylo pro mě překvapení, že je kostel nejen odemčený ale během celého dne volně přístupný a ani není opatřený cedulkou s upozorněním „ZÁKAZ FOTOGRAFOVÁNÍ“.  Interiér kostela Nanebevzetí Panny Marie je nádherný, ale naprosto úžasný a pro mě až fascinující byl strop kostela. Pokusila jsem se jeho atmosféru a působivost zachytit na fotografii. Myslím si ale, že žádný snímek to nedokáže vystihnout, to se musí zažít, stát tam s hlavou zakloněnou a nechat na sebe tu nádheru působit.

Něco málo z informací o kostelu

Barokní stavba kostela byla vystavěna na terásce nad mírně radioaktivním pramenem, je zde do dvou malých kašen vyveden pramen čisté a mírně radioaktivní vody. Kostel byl postaven za vlády hraběte Karla Alberta Buqoye v letech 1708-1715 podle plánů neznámého autora (autorství bývá nejčastěji připisováno K. I. Dienzenhoferovi).

Interiér kostela zdobí vzácné nástropní malby pocházející z roku 1729, částečně přemalované při opravě v roce 1888. Na hlavním zlaceném oltáři v interiéru kostela je zasazena kopie obrazu ze Štýrského Hradce – obraz Panny Marie Těšitelky. Vybavení je původní z 18. století. Ke kostelu přiléhá trojramenný ambit s věžičkami.

Zdroj: "Kudy z nudy"

Mějte se krásně a užívejte života...

Poklad z burzy

Minulou sobotu jsme se byli s manželem podívat na burze. Procházeli jsme jednotlivými stánky, obdivovali a okukovali nabízené zboží. U jednoho ze stánků jsem objevila formu na bábovku, která se mi hodila jako dekorace do kuchyně. Forma mě stála sto korun, což se mi zdálo docela dost. Nerozumím výrobě, těchto forem, ale je docela malá, průměr má 15 cm a vypadá to jako výlisek z měděného plechu. Sama bych cenu na burze tipla tak na sedmdesát korun, což je pouze o třicet méně než jsem zaplatila. Ale jak říkám, výrobě nerozumím a stovka za vysněnou formu není zase tak moc.
U jiného stánku, kde měli všechno možné, se mi zalíbila lampa. Nebyla označena cenou, a tak jsem se zeptala prodávajícího, kterým byl takový sympatický děda, za kolik jí prodává. Děda s úsměvem odpověděl:"Dám Vám ji za padesát." Nevěřila jsem svým uším a pro jistotu se zeptala ještě jednou:"Tuhle lampu?" A děda zase s klidem: "Jo, za padesát je Vaše. " Zaplatila jsem padesát korun a nesla si lampu domů, jako poklad. Stále překvapená cenou, kterou za ní ten pán chtěl. Nepředpokládala jsem, že by lampa byla funkční, ale když jsem ji doma zapojila do zásuvky a ona se rozsvítila, šla jsem do kolen. Krásná lampa, za padesát korun a ještě ke všemu i svítí. :-)

                                                      Mějte se krásně a užívejte života... 

Cestou na zahradu...

Dneska jsem si naplánovala, že hned ráno pojedu na zahradu, abych tam zasadila nové bylinky. Rozhodla jsem se jet MHD, abych tam byla rychleji a stihla vše, co jsem si na dnešní volný den naplánovala. Když jsem přišla na zastávku, bylo mi divné, že nikde nikdo není a i autobus, který zde už většinou čeká, nikde nestál. Šla jsem se tady podívat na autobusový řád a zjistila jsem, že spoj na kterým jsem přišla, o svátcích nejede a autobus mi pojede až za hodinu. Chvíli jsem váhala, jestli se mám vrátit domů, nebo vyndat knihu z batohu (pořád u sebe nějakou nosím), anebo jít pěšky. Vyrazila jsem pěšky a v duchu si nadávala, že doma každého upozorňuji, ať si zjistí, jestli mu vlak nebo autobus opravdu jede a sama u sebe se neobtěžuji. Hlavou mi letělo, že kdybych šla na autobus až na osmou, stihla bych ještě aspoň vyžehlit a takhle, že zbytečně ztrácím čas. A tak kráčím ranním sluncem, hřejeme mě do tváří a já si najednou říká, kam vlastně chvátám? Uteče mi snad něco? Třeba to žehlení? Zasměji se sama sobě a pak už si cestu na zahradu jen užívám. Je nádherné ráno, plné života a slunce...

Mějte se krásně a užívejte života...