Kamínek na cestě

Cestou na zahradu...

Dneska jsem si naplánovala, že hned ráno pojedu na zahradu, abych tam zasadila nové bylinky. Rozhodla jsem se jet MHD, abych tam byla rychleji a stihla vše, co jsem si na dnešní volný den naplánovala. Když jsem přišla na zastávku, bylo mi divné, že nikde nikdo není a i autobus, který zde už většinou čeká, nikde nestál. Šla jsem se tady podívat na autobusový řád a zjistila jsem, že spoj na kterým jsem přišla, o svátcích nejede a autobus mi pojede až za hodinu. Chvíli jsem váhala, jestli se mám vrátit domů, nebo vyndat knihu z batohu (pořád u sebe nějakou nosím), anebo jít pěšky. Vyrazila jsem pěšky a v duchu si nadávala, že doma každého upozorňuji, ať si zjistí, jestli mu vlak nebo autobus opravdu jede a sama u sebe se neobtěžuji. Hlavou mi letělo, že kdybych šla na autobus až na osmou, stihla bych ještě aspoň vyžehlit a takhle, že zbytečně ztrácím čas. A tak kráčím ranním sluncem, hřejeme mě do tváří a já si najednou říká, kam vlastně chvátám? Uteče mi snad něco? Třeba to žehlení? Zasměji se sama sobě a pak už si cestu na zahradu jen užívám. Je nádherné ráno, plné života a slunce...

Mějte se krásně a užívejte života...